Leden 2012

Únor 2012

Extrém vedle extrému. Večer dodám fotku dnešní sněhové nadílky!

Taky se tak těšíte na tu Apokůůůlipsu?

Mám tušení, že se zase stane prdlajs a lidi, co by si tohle běhání mezi hroudama žhavý lávy, velkou tsunami nebo zemětřesení, kdy praskaj kontinenty, užili nejvíc zase utřou.
Ať už ten 21.12.2012 změní život vesmír a vůbec, nebo ne. Co bude jinak?

Vrátíme se k feudálnímu způsobu života?
Bude vláda toho nejsilnějšího?
Utopická společnost?
Nebo nás všechny povražděj a případně sežerou alieni?

Máme toliko na výběr! Všichni jsme viděli tolik filmů o postapokalyptický době. Někteří hráli i Fallout a jiné fajn hry. Kolik z nás, by ale dokázalo přežít?

A co na to Kalousek s Paroubkem?

Zvládlo by se to bez penicilinu? A čím se bude bojovat ve 4.světový válce? Einstein tvrdil, že kamením a oštěpy.

Máme tak málo vymezenýho času a nikdo z nás si ho neužívá.

Jak smutné, že…
Gloria

Prostě mě to dojebává a mám pocit, že lidi kteří to dělají si jen nahrabávají komenty, aby měli nejvyšší číslo.

Ano je to sice každýho věc, ale jsem zastáncem názoru, že se každému dá odpovědět v jediném, třeba i dlouhém, komentáři, kde každému vyhradím místo na mou odpověď každému zvlášť a následně poděkuji všem najednou. Prudí mě, když vidím nějaké vyjádření čtenáře a hned pod ním je vyjádření autora, kde mu leze do … ,ale to je fuk, a velmi dojatě děkuje. Přijde mi to jako ztráta času. Kapišto?
Jo, já neumím přijímat pocty a dokonce ani dárky a přijde mi celá ta procedura, kdy dostanete dárek a pak se máte dojatě tvářit a óchat a áchat, trapná a proto mi přijde i tohle vysoce trapné.

Asi to bude tím mým individualismem a nesnášenlivostí k afektovaným lidem.
Proto u mě taky neuvidíte, okej většinou neuvidíte, takovou tu čirou radost. Radši bych dárky přijala a otevřela v osamění a následně hromadně poděkovala všem…. (Netýkalo se to krásné postavičky Severuse Snapea, kterou mi darovala Terezka s Kirou, protože tam jsem nadšená byla a jako magor pobíhala okolo koně…)

Situace okolo dárků nechme být a zabývejme se tím, co mě naštvalo. Komentování.

Snažím se říct, že je zcela kontraproduktivní milionkrát děkovat. Mám pocit, že to stejně ani nemyslíte zas tak vážně. Nebo alespoň ne ten člověk, který způsobil, že to tu teď píšu. Po dlouhé době, kdy jsem přispívala jen na svůj povídkový blog jsem měla potřebu se vykecat tady a víte co. Mám pocit, že to nepomohlo, protože to dotyčným lidem stejně nikdy nedojde.

Vlastně píšu kontraproduktivní článek a odešlu ho jen proto, že už jsem ho napsala.
Mrzuté.

Na čem vlastně záleží?
Gloria

Chtěla bych jen trochu toho poplácání po zádech, ale asi nedělám dost…

Být k ničemu je tak frustrující.

Chodíte si tu v teplákách s rozervaným rozkrokem, na suchej záchod. Nebo chčijete do stromečků, protože ta kadibouda je fakt daleko a přitom vám vítr fouká do řiti nebo chčije voda za krk…. to podle počasí.
Dneska jsou vidět hvězdičky, měsíc svítí jak žárovka a bejt sníh, ani na cestu lesem k baráku nepotřebuju baterku. Svět je celej divnej, když bydlíte takhle odřízlí od civilizace. Chodí se k vám skrz les po rozbahněný cestě, na který se kdokoliv ve skejtovejch botech klouže jako po hovně. Když si tu pustíte Techno v jednu v noci, můžete to vohulit a nikým to ani nehne, protože to prostě neslyší. Když jdete ráno do krámu, lidi se ptají, jestli tam furt jste, nebo jestli to tu máte jako rekreační objekt (WTF! Vypadám snad zrekreovaně? Rozhodně ne!).
Dodržují se tu tradice. Včera byla vedle ve vesnickým “kině” akademie tamní základky. Ubohost sama. Se říká, že lidi na vesnici mají víc času než městský lidi. Hovnajs. Maj ho podle mě stejně a daleko víc si zvykli na líný plynutí a líné proplouvání tímto stejným časem.
Ale po bitvě každej generál.

Rozčiluje mě ten “znám každýho a vidim mu do talíře” fakt. Člověk se tu pak nemůže hnout, aniž by nebyl souzen vesnickou “šlechtou”. Wodevrrr!!
Budu si hrát na tajemnou. Nikoho tu radši neznám. Proto chci práci v Praze. Vyhovuje mi ta anonymita.

….sem divná….

Jo…

Jsem.

Sníh, hnus, zima ….. tuny stoletýho prachu, suchej záchod…. a tma.

To je rozdíl co:D

Mě to tu docela i baví. Jen nebaví mě jak to tu vypadá. Jsem naštvaná protože se tu nic neděje. Nikde! ČLověk tu něco udělá. Uklidí ty tuny bordelu, udělá místo, odjede na 2 měsíce kvůli práci a jak to tu vypadá?? Chcete to vědět?
Je tu kurevskej bordel a všechen prostor je zaplněnej dalším a a dalšíma blbinama!
No a pak takhle jednou přijde matička vašeho milého a oznámí vám, že jste tam nechali jen bordel…

Jo…

Jak já chci pryč.

Zvednout se z těch sraček je horší než se skrz brodit.

Gloria

Bytostně nenávidím oslavy vlastních narozenin a otravuje mě cinkat sklenicema na novej rok.
Co slavíte?
Né fakt! Mě to zajímá?…Pište mi to do komentů, prosím, prosím.

Nemám naprosto vůbec žádnou potřebu se přežírat a ožírat, jen proto, že v kalendáři zítra bude jednička a k tomu leden. Radši bych chtěla mít “něco” vlastně cokoliv!!! k večeři a jít spát. Tady totiž není naprosto nic k jídlu (ZASE!!) a jediný o co dneska šlo, bylo pořádně ukliďte, přijde mi návštěva… Ehm.. Okej.. CHápu… ale vy jim asi nebudete chtít nabídnout nic k jídlu, že jo…
Teda.. Máme tu Plesnivou marmeládu, tu sem teda vyhodila, takže nemáme, pak tu je již dneska použitá hořčice*, trocha majonézy, nakládaný sušený rajčata, kerý podle starýho Pána chutnají jak vyzvracený a zplesnivělý, několik klobás s kližkou, co řeže dásně a pak jsem už vzdala průzkum, protože se bojím, co na mě vybafne.

*Hořčice dneska byla v roládě… Aneb jak zničit skvělý krůtí maso. Vemte skvělý krůtí maso, popatlejte ho hromadou hořčice, narvěte to kližkovatou klobásou a zamotejte… Proboha a v žádném případě to nesolte!!!

Nesnášim oslavy… Budu tam muset jít a usmívat se na lidi který nemám ráda… konkrétně nebudu jmenovat, ale kamarád prej má novýho psa… Trávim silvestr se štěnětem v rohu !

Už teď se nudim. Kručí mi v břiše a jsem dopředu zklamaná.

Doufám, že ten ohňostroj nad celou Prahou, kterej bych měla z tý vyhlídky vidět, bude stát za to.

Du luxovat :\

Takže, klasicky každoročně je na mě přesunutá miriáda věcí, co se MUSÍ dělat na poslední chvíli.
Místo toho, aby strom zdobili třiadvacátýho, jdou si trsat na koncert, mě nechaj dělat kila salátu, vrátěj se po půlnoci, řvou, dupou a mlátěj dveřma. Tady se fakt nechce! Protože dveře mají kliku a když si je přidržim dokonce je zavřu i potichu… ale to je moc práce že… Dokonce si i uvědomit, že je pozdě v noci chce asi něakou mentální sílu, kterou očividně v týhle rodině nikdo nemá.

V minulých letech mě rozčilovalo milion a jedna věc.. dneska mě sere všechno a všichni, protože praktický využití prostoru, vybavení a vůbec cokoliv co je praktický, k tomu tady mají odpor.
Předpokládala jsem, že když je někdo budoucí architekt, tak si umí poradit s malým nebo debilně rozčleněným prostorem. Neplatí to. To, že něco studujete není zárukou toho, že jste schopní pracovat s prostorem. Někteří se budou vymlouvat že architekt je tu od toho aby navrhl budovu… jasně.. ale když neumí pracovat s prostorem, řekněte mi jak asi budou vypadat pokoje v těch budovách… 1 metr na 3 metry koupelna…??? HAHA

Víte jsem toho názoru, že architekt musí umět pracovat i s prostorem uvnitř budov, s nábytkem, dobytkem a zbytkem. Se vším. Ale kdeže! Architekt musí dle mnou vyzkoumaného poznatku umět věci přesouvat k mamince do extrémě malého pokoje, aby se jemu uvolnilo místo na zbytečně přerostlej strom… To, že matka bude několik následujících týdnů chodit ve svém pokoji na štorc a jako na překážkový dráze, to nikoho nezajímá. Vždyť ona má cvik z Izolace, kde mimochodem během dvou měsíců přibyla halda novejch blbin a prostor, kterej tam byl je zase nenávratně v tahu.

Víte… mít já tu možnost jsem jinde, ale debilní pánbíčkářka si zamluvila termín, načež řekla, že nikam nepojede… Hm… Tak fajn příště se na ní vyseru, jako ostatně na všechny a budu tak sobecká, že se z toho voserete moji milý kamarádi.

Tady Gloria Fiona, zóna smrti, končím!

Víte já mám už delší dobu pocit, že to tu všechno jde do prdele a všem to je jen ukradený. Jasně…ono bude časem líp… ale asi ne za mého života….to nasere….

Lidi jsou čím dal ústnatější a dovolený. Člověk si příde jako zkostnatělá obluda, když se snaží bejt věrnej prvorepublikovému smýšlení, ano používá k tomu ostřejší slova neb v dnešním zažitém konceptu smýšlení a projevování by prvorepublikový projev alá Mirek Dušín poslouchaly akorát tak babičky o holi a pak by vás v tramvaji možná tou hůlkou zbily, protože jste je nepustil sednout, i když máte na noze sádru a stání vám dělá větší problém než jim dobíhání tramvaje na podpatcích….

Sociální síť, fajn to věc co. Je dobrá na dvě věci. Založit si skupinu, co opěvuje až zbožťuje postavu zesnulého státníka, o kterém se lidé dozvěděli před pár vteřinami nebo naopak pouštět do éteru hlášky, které by ani cynik milující černý humor z úst nevyslovil, už jen z úcty k někomu, kdo mu dal jeho svobodu projevu a přestal mu lhát o tom, jak naše země vzkvétá a kolik tun oceli za poslední rok vyrobila. I Bratrstvo Kočičí Pracky by si takovouhle pubertální hloupost odpustilo, protože nemusíte být až zas tolik inteligentní na to, abyste rozeznali, co je vhodné a co ne. Očividně v tomhle společenství bytostí není nikdo hoden ani Bratrstva Kočičí Pracky! Mám pocit, že plovu hromadou slizu. Dokonce i Shoggoti by měli dost inteligence na to, aby zavřeli všechna svá ústa!

Jsem znechucená. Neskutečným způsobem. Lidská hyenovitost je nezměrná.
Tupohlavost se stává cností a inteligentní humor zkostnatělou fosílií v muzeu. Lidi, co mají nějaké svědomí jsou psanci, bezpáteřné kreatury, okrádající, podvádějící a nepravdou oplívající jsou vzory, jimiž je radno se řídit a ohánět. Je mi z toho fyzicky nevolno.

Ano, zemřel náš první prezident Václav Havel. Je mi to líto, protože byl důležitý, inteligentní a v hlavě to měl srovnaný, ale neměla jsem k němu nijak velký vztah. To mi, ale nedává důvod si z něho utahovat. Na ČT1 v Partii proběhla v jednu chvíli zpráva, že Havel je po smrti a během několika vteřin jakési hovado na soušlnetwork vtipně poznamenalo, že: “.. rozdíl mezi Punkem a Havlem je ten, že Punk není mrtev…” Slaboduchý projev pubertální mysli mi hnul žlučí tak, že jsem skupinu cyniků nahlásila za vadný obsah. I CYNIK SI MŮŽE VÁŽIT OSOB JEŽ PRO JEHO DOBRO UDĚLALI VÍC, NEŽ ON SÁM VE SVÉM ČECHÁČSKÉM ŽIVOTĚ PLNÉM EGOCENTRISMU A NABUBŘELÉ HLOUPOSTI.

Lidí si můžeme vážit a mít je v úctě, i když s nimi nesouhlasíme ve všem.

Měla jsem tu čest dnes projít centrem Prahy. Víte jak vypadají “vánoční trhy”???

Jako závodní jídelna s prodejnou suvenýrů. Divím se, že se chceme prezentovat kýčem, kradeným vzorem na všem skle a předraženým jídlem. V souvislosti s dnešními událostmi – se smrtí, mezinárodní korunovací (viz článek níže) a hloupostí českého lidu, se mi dělá zle a cítím se zahanbená, že tento národ si ničeho nedokáže vážit.

Obloha při západu slunce, který jsem sledovala z Karlova mostu, za jazzového jamování postarších hudebníků, byla růžová a později začala plakat…. Příští rok je konec světa. A zítra ráno…
Zítra ráno vyjde slunce.

Gloria