Archiv Srpen, 2010

‘Cause tomorrow it‘s gonna be my day

Posted in Gloria! on Srpen 31, 2010 by Gloriafiona

Sometimes i want kill some people….
Sometimes… in right now!

Řekněte neadaptabilní, antisociální krávě, aby byla tak laskavá a když je píchlá na společnej net povypínala těch 20 stránek se kterýma nepracuje, když jste na netu všichni 3 a vy děláte nějakou závažnou práci a potřebujete rozjet alespoň email a jednu stránku na dohledávání podrobností…..

Myslím, že příště jí radši sejmu židlí po hlavě. (to mi fakt jde … *vzpomíná na středoškolská léta, kdy házela židlí po neadaptabilním neandrtálci*)

Venku je zima. Všimli jste si toho?
Taková zasraná klendra na konci srpna!!! Už???!!!
Sem zvědavá jak přežiju ty dvě akce, na který na podzim jedu. V SUKNI!!!!!
*uklidňuje se počítáním spodniček a myslí na své „teplé spodní prádlo“ – čti jégrovky*

Sejdeme se…
Sejdeme se…..
možná ne hned, možná ani za tisíc let… ale jednou…

Stejně umřeme, tak proč nežít naplno, vytesejte náš smích na naše náhrobky, přelstíme tak smrt i čas.

Docela si už přeju bejt na koleji. Tentokráte s Blondýnou na pokoji. Plus, že jí moc neznám a nebudu s ní muset moc mluvit….Jachacha! Konečně klid od nucených raních rozhovorů. taky tak nenávidíte nucené raní rozhovory, když vás pálí horní patro, vaše hlava stávkuje, vaše mysl jediný, na co nechce přistoupit je povel pohnout ústy a vydat zvuk. Nesnášim nudený rozhovory. Rozhodí mi celej rytmus.

Musím si tu píseň znovu pustit. Je tak éterická. Ty sametové hlásky.
Co já bych dala za možnost je vidět naživo!!!
Snaha je málo. A já se snažím!

S’il faut mourir
Autant vivre à en crever
Tout retenir pour tout immoler

S’il faut mourir
Sur nos stèles, je veux graver
Que nos rires
Ont berné
La mort et le temps

Cítím se nostalgicky, když je poslpuchám. Cítím se dobře.
Ráda se procházím křivolakými uličkamy Matky měst a nálad a poslouchám zrovna tyhle dva hlasy z reproduktorů v mých uších.
Cítím pak jisté spojení s místem, kde jsem a takovou malou jistotu, že jsem tady zprávně a hlavně, že žiju. Poslední dobou totiž mám spíš pocit, že se uháním k nebytí bychleji než je zdrávo. Já chci být. Chci být tak moc, že když otevřu oči a vidím, že nestíhám být tak, jak chci a vlastně ani nestíhám jakkoliv být, je mi smutno, k pláči a navíc místy i zle.

Kam jsem se to dostala ze Země víl v Neverlandu???

Minimálně do reálného očistce.
„..A někdo se i poučí.. “ pravil Constantin a začal žvýkat nicotinovou žvýkačku.

Zkusila bych ten trik se zastavením času… jenže pro MĚ by si Lůů osobně nepřišel… moc malá mrcha. Malé zlo pro jeho říši. Spíš plus!
Ani tam pro mě nemají zábavní park. A to bych chtěla. Byla by to prča! („tak ona byla prča?….to je anglicky sranda“)

Měli jste někdy na noze štípance od hmyzu o průměru 20 cm?…já jo…
Svědí to!

Pardón…. 25 cm! Mám ten obří, nateklej, horkej, svědící ekl přes půlku nohy a opravdu mě to už dožírá!
Nikdy bych nevěřila, že budu ráda, že mi doktorka něco předepsala…. to antihistaminikum je tak…um božííííííííííííííííííííííííííí!!!!
Počítám, tak do 20 ti minut sem mrtvá a spim.
Doufám, že tato noc bude klidná a bez škrábání se, které budí ty okolospící….

Carpe diem quam minimum credula postero.
AVE Gloria

Poslední Slova (před smrtí ) : It´s Shawn the sheep

Reklamy

..One day I´ll fly away…

Posted in Ashes to ashes, dust to dust on Srpen 29, 2010 by Gloriafiona

Jednoho krásného dne….
….uletím pryč na balóncích.
Jednoho krásného dne….
….Mi nějaký vzdálený, šlechtický, příbuzný odkáže zámek ve Francii.
…jednoho dne…….

WALK THE LINE

Posted in Gloria! on Srpen 28, 2010 by Gloriafiona

Nenapadl mě jiný titulek….

Dnes jsem celý den mašírovala po matičce měst a nálad.
Historické centrum, hodně moc pěkných fotek, fajn společnost, fekální debaty o hovně.

Všechno je z hovna!

Hezké hadry, vysněný tvar sukně. Mikelova póza na fotce.
Spokojenost.

Gloria stále nemá info o člověku, kterého postrádá, ale tak doufám, že je v pořádku a časem se třeba ozve.
Snad…

V celku ani nemám na co nadávat.
Mohla bych docela v klidu začít vyjmenovávat pokémony a třeba by to ty nadávky nahradilo… Píču, Píčaču, Rajče…
Slyšeli jste někdy o označení „ty Znaku od Renaulta“?! Představte si to.

Vše, co si umíme představit, může být realita!

Doufám, že Plague League budou hrát a doufám, že půjdem spolu…

Carpe diem quam minimum credula postero.
AVE Gloria

What´s the fuck….!!!

Posted in Gloria! on Srpen 27, 2010 by Gloriafiona

Sere mě, když nevím, co se děje.
Momentálně to nevím.
Momentálně se jedná o dost důležitou osobu v mém životě (věřte mi, když někomu slíbím obraz, tak je to důležitej člověk!).
Nevím, co mám dělat.
Můj selský rozum momentálně stávkuje.
Dělá se mi zle ze slova „Momentálně“, ale prostě ho musím používat.
K tomu mám ošklivou běhavku, asi z vody (no jo no, se říká na samotě u lesa….bez vodovodu…).
Odpoledne sem měla pocit, že gravitace se rozhodla být dvojnásobná a mé srdce asi vyběhne z hrudníku.
Přemýšlím o práškách. Asi bych ty antihistaminika neměla brát víc jak 3 dny v kuse. Nohy mám sice jeden velkej horkej pupen od kousanců, ale motám se a bývá mi docela šoufl, když se snažím něco dělat.

Nechápu situaci.
Stýská se mi.
Poradíte mi, co dělat?

A kurvadrát nasral mě dneska autobus!
Jak si může ta mrdka dovolit nepřiject!?…
Tomuhle se, milí zlatí, říká demokracie…Enjoy!

Tak S PánemBohem Gloria!

What if there´s no options

Posted in Gloria! on Srpen 25, 2010 by Gloriafiona

Muhahahahaaaaaaaaaa

Nastává problém very obřího charakteru. Když už se sukně nevleze do dveří a šatní skříň už takhle má lehce baroko-rokoko-biedermeiero-secesní tendence, není divu že moje nová spodničkosukně je lehce monstróznější než jsem předpokládala… ano mám velký zadek, ale toto!!!
Začínám mít pocit, že potřebuju krinolínu. *v uších slyší „Bim bam bim boum“ se zasněným pohledem do dáli..*

Chybí mi už jen ten klobouk a ten už je jen otázkou času a momentálního fanatického záchvatu tvořivosti. Říkala jsem že jsem pošuk?…
Ne?…
Tak to říkám teď! Jsem pošuk!

Víte.. Zdál se mi sen… (Déja vu?)
Seru si to takhle s černým slunečníkem v sukni secesního střihu po Paříži. Na palici třírohák (i když to historicky hystericky neodpovídá tak koho to sere…), vyčesaný kokrhel a na očích brejle proti slunku.
Takhle si to šlapu, krok sun krok, až mě zaskočí nepopiratelný fakt, že slyším ohromný dusot. Blížil se…

Seru na to né, sem zvyklá na divnosti, tak sem si to štrádovala dál, ale ve chvíli, kdy mi někdo zapištěl do oucha: „..chyťte ji ať se s námi vyfotí a podepíše se..“, zachvátil mě hysterický pocit, že to mluví o mě…

Mluvili… asi dvatisíce lidí..
Zkoušeli jste vymlouvat dvoumtisícům lidem, že opravdu nepatříte k Troupe Mozart L´Opera Rock! A že pokud chtějí podpis, tak fajn, ale bude jim to k hovnu…
To celý v opravdu těžce a šíleně lámaný francoužtině s angličtinou dohromady, prokládanou českými zoufalými výkřiky směřovanými na četníky, co se opodál klátili smíchy…

Hrozný sen…
Zpravil by ho jeden Florent v posteli.
No mám takový plíživý pocit, že ani tohle přání neprojde… 😀

Nuže, drazí a milení čtenáři této srací odpadní jámy, protentokráte se s vámi loučím. Odjíždím dnes do míst, kde dávají dobrou noc kanci a jeleni. Kde srnci serou pod okny a krtci vám lezou pod nohama. kde ještěrky se blahem půlí ve dví a kočky se otíraj prdelema tak vehementně, že všechna klíšťata se nachytají na vás na na ně. Kde kadibudky jsou tak plné, že vám hovna lízaj prdele a voda teče jen v potoce.

Aneb vítejte v jedenadvacátém století spratci a snažte se!

Vrátím se. Ano věřím, že se vrátím. Jen budu špinavá od rzi, pořezaná od plechů, spálená – lépěji řečeno ocejchovaná a pokrytá tunami prachu a pavučin.

Jak stále říkám: Carpe diem quam minimum credula postero.
AVE Glorie

expendable

Posted in Gloria! on Srpen 24, 2010 by Gloriafiona

Cítím se sama, i když v obrovském pytli s věcmi. lidmi a okolnostmi, které mě rozčilují.
Cítím se nechaná napospas všemu a všem těmi, které bych nyní nejvíc potřebovala a postrádám je.
Postrádají oni mě?
Jsem ve velké duhové bublině, kterou stále někdo postrkuje.
Chci být sama a nejsem.
Chci si popovídat s někým a nemohu.
Mám o lidi strach, když se mi dostanou pod kůži a pak se dlouho neozývají.

Jsem unavená, ospalá a budu ještě víc. Věděli jste, že po antihistaminikách se nejen pěkně spí, ale dokonce se po nich cítíte tak zmatlaní, že nejste schopní fungovat tak 5 hodin? Dostala jsem antihistaminika na štípance od muschniček. Mívám je obřích rozměrů a navíc docela dost dní. Vypadá to občas vtipně, když mám celé nohy pokryté boulemi, co žhnou..

Zdálo se mi o borůvkovém koláči, o černých secesně rokokových šatech, o metrech tylu.

Zítra si koupím černý tyl.
Budu spokojená?
Budu chtít víc?
Budu, znám se, jsem tím posedlá … čím dál tím víc.

Gloria dnes vznášejíce se na obláčku velmi silných prášků odplouvá směr.. to zařízení na koupání, pak zemře do postele a zítra uloupí metry a metry tylu. Vrátí se do míst, kde lišky dávají dobrou noc (spíš kanci….HAHA) a po zbylé dny v týdnu se bude věnovat počítání a přeměřování železa tak, jak to dělala do dnes. Možná přijde i jelen s laněmi a ozvláštní mi výhled z kadibudky na les…

Mimochodem… není to moje chalupa, ale pokud nechci, aby mi hovna lízala prdel asi budu muset novou latrýnu vykopat sama (ne tam ještě nedorazilo ani 20 století…. voda je jen v potoce…).

Začínám tu být hysterická v tomhle uskupení lidí.
Proč jááá!!!
Já chci klid ať dou do prdele!!!
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!! Polibte mi prdel kurvadrát a nechte mě bejt!

Přemýšlím jak daleko budu muset utéct, abych se zbavila TOHOHLE!!!
Už nemůžu.
Už asi ani nechci….

I know…i´m embarrassing, so what!?

Posted in Gloria! on Srpen 21, 2010 by Gloriafiona

Okej.
Potřebuju psát, je to hned druhej příspěvek v řadě, předchvílí jsem sice dopsala ten s obrázkem sítě z korálků, ale hned jsem dostala absťák. Tudíž asi celý den prosedím na netu, budu datlit do klávesnice a budu tu snifat nad svou ubohou existenční krizí bez Yvonne, protože mě to fakt ničí. Ty jo a to nejen proto, že mi všichni, co Yvonne shání píšou a zahlcují moji mailovou adresu i ostatní komunikační kanály…. Je to únavné. a únavnější je, že si nemám s kým povídat o obsesi MORem.
Nejúnavnější je bohužel muž.
Předpokládám, že kdybych byla single, moje cesta by během prázdnin nevedla do Prahy, ale třeba do Finska (jo tam sice není ani MOR, ani butiky, ani eiffelofka, ale prostě mám ráda finskou krajinu no…) nebo do jiný země. Čapla bych svou drahou milovanou jedovatou Yvonku a jely bysme třeba stopem. Umejvaly třeba nádobí v MekDognaldu.. Spaly ve spacáku na seníku někde na anglickým malomestě..(vždycky sem chtěla bejt aspoň na chvíli squoter…HAHA..já vlastně jsem:D).

Stavění vzdušnejch zámků mi šlo vždycky.

Dejte si vyhledat do Googlu Yvonne. Neukáže vám to, kde zrovna je? Škoda. Mám tak náladu, že bych za ní jela klidně i … možná bych i nafotila Emofotky v koupelně. S krví psanejma nápisama na zdi. Vlastní krví. Psané těsně před smrtí.

Jak dobré mají policisti fotografy? Kdybych napsala v poslední vůli, že chci, aby místo mé smrti i s mojí mrtvolou nafotili a uveřejnili na netu, myslíte, že by to udělali?

A co na to Jan Tleskač?

Glorie..