What if there´s no options

Muhahahahaaaaaaaaaa

Nastává problém very obřího charakteru. Když už se sukně nevleze do dveří a šatní skříň už takhle má lehce baroko-rokoko-biedermeiero-secesní tendence, není divu že moje nová spodničkosukně je lehce monstróznější než jsem předpokládala… ano mám velký zadek, ale toto!!!
Začínám mít pocit, že potřebuju krinolínu. *v uších slyší „Bim bam bim boum“ se zasněným pohledem do dáli..*

Chybí mi už jen ten klobouk a ten už je jen otázkou času a momentálního fanatického záchvatu tvořivosti. Říkala jsem že jsem pošuk?…
Ne?…
Tak to říkám teď! Jsem pošuk!

Víte.. Zdál se mi sen… (Déja vu?)
Seru si to takhle s černým slunečníkem v sukni secesního střihu po Paříži. Na palici třírohák (i když to historicky hystericky neodpovídá tak koho to sere…), vyčesaný kokrhel a na očích brejle proti slunku.
Takhle si to šlapu, krok sun krok, až mě zaskočí nepopiratelný fakt, že slyším ohromný dusot. Blížil se…

Seru na to né, sem zvyklá na divnosti, tak sem si to štrádovala dál, ale ve chvíli, kdy mi někdo zapištěl do oucha: „..chyťte ji ať se s námi vyfotí a podepíše se..“, zachvátil mě hysterický pocit, že to mluví o mě…

Mluvili… asi dvatisíce lidí..
Zkoušeli jste vymlouvat dvoumtisícům lidem, že opravdu nepatříte k Troupe Mozart L´Opera Rock! A že pokud chtějí podpis, tak fajn, ale bude jim to k hovnu…
To celý v opravdu těžce a šíleně lámaný francoužtině s angličtinou dohromady, prokládanou českými zoufalými výkřiky směřovanými na četníky, co se opodál klátili smíchy…

Hrozný sen…
Zpravil by ho jeden Florent v posteli.
No mám takový plíživý pocit, že ani tohle přání neprojde… 😀

Nuže, drazí a milení čtenáři této srací odpadní jámy, protentokráte se s vámi loučím. Odjíždím dnes do míst, kde dávají dobrou noc kanci a jeleni. Kde srnci serou pod okny a krtci vám lezou pod nohama. kde ještěrky se blahem půlí ve dví a kočky se otíraj prdelema tak vehementně, že všechna klíšťata se nachytají na vás na na ně. Kde kadibudky jsou tak plné, že vám hovna lízaj prdele a voda teče jen v potoce.

Aneb vítejte v jedenadvacátém století spratci a snažte se!

Vrátím se. Ano věřím, že se vrátím. Jen budu špinavá od rzi, pořezaná od plechů, spálená – lépěji řečeno ocejchovaná a pokrytá tunami prachu a pavučin.

Jak stále říkám: Carpe diem quam minimum credula postero.
AVE Glorie

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: