‘Cause tomorrow it‘s gonna be my day

Sometimes i want kill some people….
Sometimes… in right now!

Řekněte neadaptabilní, antisociální krávě, aby byla tak laskavá a když je píchlá na společnej net povypínala těch 20 stránek se kterýma nepracuje, když jste na netu všichni 3 a vy děláte nějakou závažnou práci a potřebujete rozjet alespoň email a jednu stránku na dohledávání podrobností…..

Myslím, že příště jí radši sejmu židlí po hlavě. (to mi fakt jde … *vzpomíná na středoškolská léta, kdy házela židlí po neadaptabilním neandrtálci*)

Venku je zima. Všimli jste si toho?
Taková zasraná klendra na konci srpna!!! Už???!!!
Sem zvědavá jak přežiju ty dvě akce, na který na podzim jedu. V SUKNI!!!!!
*uklidňuje se počítáním spodniček a myslí na své „teplé spodní prádlo“ – čti jégrovky*

Sejdeme se…
Sejdeme se…..
možná ne hned, možná ani za tisíc let… ale jednou…

Stejně umřeme, tak proč nežít naplno, vytesejte náš smích na naše náhrobky, přelstíme tak smrt i čas.

Docela si už přeju bejt na koleji. Tentokráte s Blondýnou na pokoji. Plus, že jí moc neznám a nebudu s ní muset moc mluvit….Jachacha! Konečně klid od nucených raních rozhovorů. taky tak nenávidíte nucené raní rozhovory, když vás pálí horní patro, vaše hlava stávkuje, vaše mysl jediný, na co nechce přistoupit je povel pohnout ústy a vydat zvuk. Nesnášim nudený rozhovory. Rozhodí mi celej rytmus.

Musím si tu píseň znovu pustit. Je tak éterická. Ty sametové hlásky.
Co já bych dala za možnost je vidět naživo!!!
Snaha je málo. A já se snažím!

S’il faut mourir
Autant vivre à en crever
Tout retenir pour tout immoler

S’il faut mourir
Sur nos stèles, je veux graver
Que nos rires
Ont berné
La mort et le temps

Cítím se nostalgicky, když je poslpuchám. Cítím se dobře.
Ráda se procházím křivolakými uličkamy Matky měst a nálad a poslouchám zrovna tyhle dva hlasy z reproduktorů v mých uších.
Cítím pak jisté spojení s místem, kde jsem a takovou malou jistotu, že jsem tady zprávně a hlavně, že žiju. Poslední dobou totiž mám spíš pocit, že se uháním k nebytí bychleji než je zdrávo. Já chci být. Chci být tak moc, že když otevřu oči a vidím, že nestíhám být tak, jak chci a vlastně ani nestíhám jakkoliv být, je mi smutno, k pláči a navíc místy i zle.

Kam jsem se to dostala ze Země víl v Neverlandu???

Minimálně do reálného očistce.
„..A někdo se i poučí.. “ pravil Constantin a začal žvýkat nicotinovou žvýkačku.

Zkusila bych ten trik se zastavením času… jenže pro MĚ by si Lůů osobně nepřišel… moc malá mrcha. Malé zlo pro jeho říši. Spíš plus!
Ani tam pro mě nemají zábavní park. A to bych chtěla. Byla by to prča! („tak ona byla prča?….to je anglicky sranda“)

Měli jste někdy na noze štípance od hmyzu o průměru 20 cm?…já jo…
Svědí to!

Pardón…. 25 cm! Mám ten obří, nateklej, horkej, svědící ekl přes půlku nohy a opravdu mě to už dožírá!
Nikdy bych nevěřila, že budu ráda, že mi doktorka něco předepsala…. to antihistaminikum je tak…um božííííííííííííííííííííííííííí!!!!
Počítám, tak do 20 ti minut sem mrtvá a spim.
Doufám, že tato noc bude klidná a bez škrábání se, které budí ty okolospící….

Carpe diem quam minimum credula postero.
AVE Gloria

Poslední Slova (před smrtí ) : It´s Shawn the sheep

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: