Rozčarování, smrt a znechucení

Tak dnešek je celkem podivný den. Den, kdy zemřel jeden z lidí, který psal naše České dějiny. Den, kdy jsem se začala stydět za některé lidi na Ksichtknize. Den, kdy jsem byla mezinárodně korunována královnou dramatu. Den, kdy jsem se rozhodla se tím nestresovat a šla se projít. Den, kdy jsem znechucená celou televizní produkcí a jebe mě neskutečně jakou z toho dělají telenovelu.

Víte já mám už delší dobu pocit, že to tu všechno jde do prdele a všem to je jen ukradený. Jasně…ono bude časem líp… ale asi ne za mého života….to nasere….

Lidi jsou čím dal ústnatější a dovolený. Člověk si příde jako zkostnatělá obluda, když se snaží bejt věrnej prvorepublikovému smýšlení, ano používá k tomu ostřejší slova neb v dnešním zažitém konceptu smýšlení a projevování by prvorepublikový projev alá Mirek Dušín poslouchaly akorát tak babičky o holi a pak by vás v tramvaji možná tou hůlkou zbily, protože jste je nepustil sednout, i když máte na noze sádru a stání vám dělá větší problém než jim dobíhání tramvaje na podpatcích….

Sociální síť, fajn to věc co. Je dobrá na dvě věci. Založit si skupinu, co opěvuje až zbožťuje postavu zesnulého státníka, o kterém se lidé dozvěděli před pár vteřinami nebo naopak pouštět do éteru hlášky, které by ani cynik milující černý humor z úst nevyslovil, už jen z úcty k někomu, kdo mu dal jeho svobodu projevu a přestal mu lhát o tom, jak naše země vzkvétá a kolik tun oceli za poslední rok vyrobila. I Bratrstvo Kočičí Pracky by si takovouhle pubertální hloupost odpustilo, protože nemusíte být až zas tolik inteligentní na to, abyste rozeznali, co je vhodné a co ne. Očividně v tomhle společenství bytostí není nikdo hoden ani Bratrstva Kočičí Pracky! Mám pocit, že plovu hromadou slizu. Dokonce i Shoggoti by měli dost inteligence na to, aby zavřeli všechna svá ústa!

Jsem znechucená. Neskutečným způsobem. Lidská hyenovitost je nezměrná.
Tupohlavost se stává cností a inteligentní humor zkostnatělou fosílií v muzeu. Lidi, co mají nějaké svědomí jsou psanci, bezpáteřné kreatury, okrádající, podvádějící a nepravdou oplívající jsou vzory, jimiž je radno se řídit a ohánět. Je mi z toho fyzicky nevolno.

Ano, zemřel náš první prezident Václav Havel. Je mi to líto, protože byl důležitý, inteligentní a v hlavě to měl srovnaný, ale neměla jsem k němu nijak velký vztah. To mi, ale nedává důvod si z něho utahovat. Na ČT1 v Partii proběhla v jednu chvíli zpráva, že Havel je po smrti a během několika vteřin jakési hovado na soušlnetwork vtipně poznamenalo, že: „.. rozdíl mezi Punkem a Havlem je ten, že Punk není mrtev…“ Slaboduchý projev pubertální mysli mi hnul žlučí tak, že jsem skupinu cyniků nahlásila za vadný obsah. I CYNIK SI MŮŽE VÁŽIT OSOB JEŽ PRO JEHO DOBRO UDĚLALI VÍC, NEŽ ON SÁM VE SVÉM ČECHÁČSKÉM ŽIVOTĚ PLNÉM EGOCENTRISMU A NABUBŘELÉ HLOUPOSTI.

Lidí si můžeme vážit a mít je v úctě, i když s nimi nesouhlasíme ve všem.

Měla jsem tu čest dnes projít centrem Prahy. Víte jak vypadají „vánoční trhy“???

Jako závodní jídelna s prodejnou suvenýrů. Divím se, že se chceme prezentovat kýčem, kradeným vzorem na všem skle a předraženým jídlem. V souvislosti s dnešními událostmi – se smrtí, mezinárodní korunovací (viz článek níže) a hloupostí českého lidu, se mi dělá zle a cítím se zahanbená, že tento národ si ničeho nedokáže vážit.

Obloha při západu slunce, který jsem sledovala z Karlova mostu, za jazzového jamování postarších hudebníků, byla růžová a později začala plakat…. Příští rok je konec světa. A zítra ráno…
Zítra ráno vyjde slunce.

Gloria

Advertisements

3 komentáře to “Rozčarování, smrt a znechucení”

  1. …………………….ehm…………………..

  2. Že má český národ ve zvyku nadávat na politiku, ale nehnout zadkem, jen hrozit, to už jsem si zvykla. Vím i, že se na Havla v posledních letech házelo hodně špíny. Holt nemáme to, co nám tenkrát slibovali, holt se to někde pokazilo. Ale to, co jsou někteří schopni napsat, to mi rozum nebere. Ano, sama k němu mám nějaké výhrady, ale nedá se popřít, že to byl velký člověk a že pro tuhle zemi udělal hodně dobrého, byť nejen dobrého. Rozhodně si zaslouží úctu a přestože mě smrt slavných osobností obvykle nebere, když jsem si dnes přečetla zprávy, přeběhl mi mráz po zádech.
    Člověk asi musí být hokejista, aby si vtéto zemi zasloužil trochu úcty.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: