Archiv Červen, 2012

Prázdniny…. Kde???!???

Posted in Gloria! on Červen 30, 2012 by Gloriafiona

Jsem tak vyšťavená!

Prázdniny… Pch!

Sem grogy..
Venku vedro, v bytě vedro. Potok vyschl…
Dead!



Gloria!

Reklamy

I don´t wanna live on this planet anymore!*

Posted in Gloria!, Picture heavy on Červen 18, 2012 by Gloriafiona

Tentokráte mám seznam témat, která chci probrat. Jsem si musela během té doby, co jsem nic nepsala zaznamenávat body, abych se nezbláznila….
A mohu s jistotou říci, že jsem nebyla daleko od linie šílenství…
Tak body jo…

Ha.. malá odbočka….
Celý příspěvek

*vložte text*

Posted in Gloria! on Červen 7, 2012 by Gloriafiona

Mám světabol skříženej s melancholickou nicotou.
.. a nové záhlaví blogu. Jak se vám líbí?

Chtěla bych jít fotit ale je tma
Je to takový nic. Je černý. Je usazený v zadu v hlavě a prostě tam je..

Konkrétně tě naserou nějaký věci, ale to nic tam sedí a zaplňuje tvojí hlavu a ať si nasraná na cokoliv zachvíli tam je jen to nic. Sedí a čeká a ty, ač nevidíš, jak se tváří víš, že se v tý nicový tmě potutelně usmívá a huhňavě se pro sebe hihňá
Dneska nejsem třeskutě vtipná..dneska jsem třeskutě imaginativní.

Čtu Sandmana. Možná to má vliv na mou náladu.
Taky občas pozorujete, jak vás ovlivní kniha? Nasajete její atmosféru a vaše emoce omámené knihou začnou místo vlastního cítění přebírat cítění knihy?

Nasála jsem jakýsi melancholický světabolný necit.

Chtěla bych se rozčilovat nad Rudým ďáblem, ale jaksi se to rozplynulo v „Nic“.
Ráda bych se vztekala nad tím, jak lidi nechtějí rozumět diskuzi, protože zapomínají hledat v textu náznaky nevyřčeného, ale zřejmého si nejen přestali všímat, ale rozhodli se to okázale ignorovat. Můj vztek pohltilo „Nic“.

„Nic“ se z šedého stínu, kdesi na modrém podkladu mého mozku, změnilo na černou skvrnu, která pohlcuje veškeré ostatní vjemy. Ty šednou, blednou a znicovatí.

Je to tím Sandmanem?

Jsem taková už dlouho?
Povězte….

Gloria

Ps: Sandman – svazek devátý – Blahovolné 5 str.21
„Jako holka v zrdacle. Jako bych se dívala, seděla, česala se, zatím co můj život probíhal na skle.“
„Kolikrát může člověk dostat od života do držky? Kdy začnou ty rány bolet? Kdy se člověk prostě zastaví?“