Rozjímej

Trocha patetických kydů na konci roku prošla i „našemu panu prezidentovi“ (tedy můj není, nevim jak váš, ale já ho nevolila…) a já si myslím, že když může on, tak já můžu taky. Bohužel vás neuvítám sedíce vedle nazdobeného stromku s výrazem „včera sem chlastal a dneska to ještě nestačilo vyprchat“, protože nemám stromek, nemám kameru a na nahrávkách zním jak heliový veverčák s podvázanejma koulema…
Snad jsem už ochcala fb náhled, tak můžu začít házet ty letošní sračky:D

tumblr_mv9a3sEZf31rkzphpo1_500
Letošní rok umírá…

Konečně!

Znáte ten pocit, kdy máte po dlouhé době trochu klidu a soukromí na nějaké přemýšlení,vůbec máte soukromí ve vlastní hlavě a zároveň jste tak vyčerpaní jakýmkoliv zabýváním se čímkoliv, že vás jakákoliv aktivita vašich neuronů v mozku bolí?
Mám problém s tím, že nad vším moc přemýšlím. Hlavně poslední dobou a v kontextu s těma všema sračkama se není čemu divit.

Jsem schopná poslední dobou sedět nad hotovým obrázkem a týrat se pomyšlením na to, co katastrofického by se mohlo stát, jaké hrozné reakce budou a jak mě všichni proklejou do morku kostí až to uvidí.
Dostanu někde zpětnou vazbu na něco, co jsem udělala/řekla/vytvořila (a klidně může být pozitivní) a já přemýšlím, jak jsem to mohla udělat jinak a líp a kolik nepříjemností z toho ještě pro mě bude, protože mi někdo někde řekl, že je to hezké dílo/fajn akce nebo cokoliv/kdekoliv a někdo na to může mít názor zcela opačný, že.
Nezavděčím se všem. Já to vím, ale co dělat s tím hlodavým pocitem, který vás sžírá, když se rozhodnete někde něco prezentovat?
Reakce mohou být různé, pozitivní, negativní, neutrální, ale můj mozek stále vidí jen tu tmavou, hlubokou, černou, nikde nekončící díru, do které se všechno řítí.
Svět se v prdel obrátil a já sem zase na dně golgotskýho hajzlu, brodim se ve sračkách po kolena a nevím jestli ještě mám sílu se opět vyhrabat ven.

Občas je hrozně těžký uvěřit všem těm fajn lidem okolo, že to zas bude fajn a že na konec nic není tak hrozný, jak to vypadá na první pohled.

Nemám problém s nějakým anonymem, nezajímá mě, co mektá někde na internetech, protože bez ksichtu toho moc nezmůže. Vždycky to budu brát jen jako rádobyprovokaci, ale co mě štve je ten pocit, že by to mohl být někdo koho znám, kdo mi za zády kuje tyhle pikle a myslí si že je to děsná řiť.
Pro koho?
Pro něj?
Zasmál se?
Fajn.
Dobrý, ale vemte si to, že mě už nebaví se zabejvat tím, že bych chtěla udělat něco fajn pro nějaký lidi a pak za to být popotahována. Není to poprvé a věřím, že taky ne naposled, ale minimálně mě to na chvíli vytrhlo z letargie a hodlám učinit alespoň nějaký krok k tomu, aby se to delší dobu nestalo.
Velký gesta sou k ničemu, plíživě zmizet se povedlo více lidem, snad se brzo zapomene i na mě…

1069173_582970045079924_946895428_n

Ne.. nejsem zajímavá jako holky, co už potichu vyšuměly, lidi bude zajímat, jen kde je jejich slavný terč..
1173901_305517582922077_1663308612_n
..třeba tím, jak zaplatit elektriku nebo umlčet protivnou tchýni.

Mám já tohle za potřebí?

.. Neřekla bych..

Gloria

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: