We have a Hulk..

…no I am the Hulk.

Mám už několikátej den iracionální vztek. Bezdůvodnej, zbytečnej, nebezpečnej a dost drsnej.

Tolik síly, co mě stojí celý den neječet na lidi a neposílat je do prdele, protože jsou kreténi. Potřebuju zase noční procházku z jednoho konce Plzně na druhej a zpět, jen abych vybila tu zbytečnou zlost.

Nekonečný dny plný chaosu. Nikdo mě nenechá nic dodělat, všichni si myslej, že můj čas je jejich a je zadarmo. Co mám kurva dělat když 30x řeknu zcela jasně, kde je moje hranice a po 31 to stejně nikdo nerespektuje.

Strašně moc bych potřebovala nějakej novej impulz. Nový lidi, nový věci, nový zážitky.

Jo, já vim že mám dítě, ale to mi kurva nebrání jednou za čas jít třeba do kina s kámoškou. Ne? Proč mám kurva pocit, že nemám nárok na cokoliv. Že mám sedět na prdeli v kleci a bejt ráda za to, co je.

Proč tu ležim v posteli a brečim protože se mi chce tak moc umřít? A s pocitem, že je to všem jedno?

Jak utýct z klece?

Gloria

Bacha, koušu hlavy!

„I tried to go on like I never knew you I’m awake but my world is half asleep….“
…and angry even if I was happy yesterday.

Tohle pravděpodobně dělá můj neurodivergentní mozek. Ale je to značně otravný.
Probudila jsem se ráno s nespoutaným vztekem na celý svět. K snídani jsem zkoukla dva dokumenty o Hitlerovi a Stalinovi. Rozmlátila hrnek s kafem a rozhodla se, že ve svých 30 letech hodlám snídat coca colu s ledem a marshmalow a je mi naprosto u prdele kam se mi ten cukr vrazí, protože dopíči já mám vztek.

Svůj ostrovtip jsem pustila na špacír internetem hned v 7 ráno a doufám, že sem někomu zkazila snídani. Sedím u počítače píšu článek v plášti, kterej mám na cosplay Severuse Snapea a stejně si připadám málo jako zloduch. Mám neodolatelný urge jít kašírovat helmu Darth Vadera.
Máte někdy taky tenhle stav?
Nejhorší je, že dříve jsem v tomhle stavu šla na lide.cz a byla vostrá na spoustu lidí jen proto, že jsem mohla. Jen tak. Abych si ulevila.
Crowley na mě musí být pyšný, protože jsem musela zkazit den tolika lidem a ti si na oplátku vybili svůj vztek na dalších a tak spousta lidí za ten den chytla na dušičce slabej pekelnej odérek. Já musim mít v pekle vyhřátou židli někde dost vysoko.

Moc by mě zajímalo, proč mají někteří lidé potřebu mě řešit kvůli tomu, že mi hráblo a mám barevný vlasy? Vždyť je to cool! Kurva to, že vy máte svý šediny nebo přírodní slepičí šeď neznamená, že já musim zůstat nudně popelavě blonďatá a že ste byli zvyklý na mojí zrzavou mě naprosto nezajímá. Chci svý vlasy modrý! CHci bejt vidět v zástupu lidí! Na hromadný fotce budu zářit jako bílej beďar na prdeli! Je to super. Může vám to bejt u tý beďarovatý prdele.
Kurvafix!

A budu si nadávat jak se mi zlíbí!

Bye bye bye!

Gloria

Do you really think I am that dumb?

Pohár mojí trpělivosti nemá daleko k naplnění. A mě fascinuje, jak si lidi vážně myslí, že manipulovat se mnou je jednoduchý. A efektivní. A nikdo si toho nevšimne. A všichni budou nadšený a u vytržení.

To je ty jo překvapení, když 15 x zopakuju, že něco dělat nechci, že to opravdu dělat nechci. Ale místo parťáka mám hysterickou píču, co si myslí, že jeho partnerka ho má bezmezně následovat je jedno kam a je jedno jak a je fuk jak moc je vyděšená a že tenhle typ zábavy není její favorit a to jako že naprosto vůbec. Hlavně, aby všichni okolo byly spokojený, všichni okolo viděli idylku a to jak se cejtim já je každýmu u sedínky.

Kdybych nebyla takovej zasranej people pleaser a nezakládala validaci své osoby na tom, že jsou vsichni okolo šťastný a já emocně i psychicky deprivovaná, bylo by to možná i vtipný.

Možná bych mohla být ještě víc sama než už jsem. Jak moc musí člověk dneska křičet a opakovat něco, cokoliv, než lidem dojde, že to myslel vážně?

Ten zkreslenej pohled. Obrázek malovanej hysterickou píčou, kterou zajímá jen její ego a jeho obrázek viděný z venku okolím, které má vidět jen to, co má vidět. Protože vevnitř je ustrašená malá píča schovávajíci se za image velkého pána tvorstva. Codepending. Musíš bejt tady pro mě, ale já pro tebe už ne.

Další.

Chci jen tvý tělo, ale jen za mejch podmínek. Chci si dělat, co já chci, nevim co chci a nemluvim s lidma, když sem línej, ale ani když začnu konverzaci, protože se mi nechce. Ale tvrdim, že mi chyběla tvoje přítomnost, i když jsem tě odehnal a nezajímal se a vlastně sem jen další, co se tě chystá využít, protože se bojim, aby někdo nevyužil mě a zas mi neublížil. Nemám pravdu chlape? Hm. Z omylu mě nikdo nevyvede… napíšu až zasvětelnej rok až mě bude svrbět ruka…

Pomalu každej v mím životě si myslí, že já jsem manipulovatelná. Emočním vydíráním, slibama, velmi jemně dávkovanou pozorností, lichotkama, ignorací nebo výhružkama. Když parťák něco neudělá, když má konkrétní důvod, není na místě zamyslet se nad tím a zhodnotit, že můžu sám za to, že něco nedopadlo jak jsem já pán tvorstva chtěl? Nerespektuju autonomitu druhých, ale neeeee. Můžeza to Gloria. Protože není dostatečně supportive.

A kdo podporuje mě? Koho kurva zajimá jak to mám já? Víte že vaše narcistický kecy mě nezajimají. Když nechcete být tady pro mě, co tu vůbec děláte. Takhle je to výhodný jen pro vás.

Dejte si dohromady vlastní sračky a uvědomte si, že moje trpělivost a ochota žít život jako hovno na vaší porážce bude velmi brzy vyčerpaná. Já nepotřebuju hysterickou hypercodepend píču ani nerozhodnyho laxniho „kamarada“, co neni schopen udržet vlákno konverzace víc než na 2 věty a jeden obrázek.

Já vážně chtěla bejt jen hodná na lidi, ale místo toho jsem zneužitá, využitá a nešťastná.

Ale vlastně se mám skvěle. Vidíte. Picture perfect as you wish.

Gloria